Prague City Festival 2011 a Já

Jestli se zůčastnímě tohoto jednodenního festivalu bylo od jeho oznámení celkem jasné, ale jak šel čas a nebyly peníze na lístek, tak to vypadalo spíš naopak. Dem předem jsme se dohadovaly s kámoškou jestli jo či ne a nic jsme nevyřešily a tak jsme ještě ten den, kdy měl být nevěděli jestli půjdeme a v tom okamžiku, kdy jsme si řekli, že ne, tak jsme se nakonec rozhodly že ano.
Musím ještě dodat, že ten den jsem dělala přijímačky na vejšku, takže komplikovanější den to být nemohl. Jelikož jsem neměla jak jít na net, tak lístky zařídila ona. Nakonec jsme je koupily na místě jeden za 400 a druhý za 800, takže jsme každá platily miň, než kdyby jsme si lístky koupily na začátku. Jen dodávám, že lístky byli samo sebou do sektoru před pódiem.
Na akci pláštěnky koupila Veronika a tímto jí chci poděkovat, protože jsem jí úspěšně využila i na jiných festivalech a musím říct, že se vyplatila. Ale k pláštěnkám se vrátím až později.

Nebudu vám tady do detailu popisovat jak vše probíhalo, protože celkem o nic velkého nejde. Na Hadouken na které jsem se těšila jsem byla zklamána děsným nezvučením „haly“ a proto jsme se tam už na nic jiného co by jsme si poslechly nevydaly a navíc tam byl i děsný zvuk.
Proto jsme koupily něco k jídlu a usadily jsme se tak, aby jsme co nejméně viděly na hlavní pódium, kde hrály GogoBordelo. Inu něco jsme z nich slyšely a tak jsme zkritizovaly to, že je už nemůžeme ani slyšet ironickými větami, že jsou naše nej kapela… atd.
Poté jsme se ještě chvíli flákaly a pak se vydaly směr sekce u pódia a zabraly místo vzadu odkuď bylo krásně vidět. Inu na první řadu by jsme totiž už musela čekat dříve a to jsme ani ještě nebyli na místě konání. Přesněji já ještě byli v Plzni, kde jsem měla nějaké zařizování a Verča byla v práci. Ale výhled jsme měly dobrý, tak jsme si nestěžovaly.
The Hives nebyli špatný, ale čekala jsem od nich něco víc. Jarda a 30 Seconds To Mars předvedli svůj klasický výkon, který nadchne jen fanoušky a né lidi co je neznají či miluji dobrou hudbu.

A teď zpět k pláštěnce, Po Marsech jsme se vydaly směr zákulisí, že by jsme je tam náhodou mohly odchytit. Z čekaní u brány se stalo čekání v zákulisí, kde nás zastihly i déšť a kde jsme nakonec využily i pláštěnky a to jsme už nečekaly.
Čekání v bagstage bylo sice zábavné, ale nikam to nevedlo. Viděly jsme sice jednoho člena v autě, ale to tak vše.

Tímto končila naše akce a vrátili jsme se k Verče domů. Inu tentorktá jsem měla u koho přespat a nemusela jsem v noci někde čekat na první vlak.

Každý den je nějak zajímavý… záleží jen na tom jak se na něj budeme dívat.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: