A jsem DiS.

Zdravím

     Vím, že jsem sem dlouho nepsala. Nejdřív nebyl čas a na práci jsem měla úplně něco jiného a pak nebyla ani chuť něco většího vytvářet. Neměla jsem náladu a chtěla jsem si užít zasloužilí odpočinek. Navíc nepřicházely ani žádné skvělé nápady. A jak to prostě někdy bývá tak díky těmto důvodům na blog/stránky moc kloudných věcí nepřibývalo. Musím říct, že teď tomu ještě nějaký čas nebude jinak, protože jedu na Apocalypticu a následně na Rock for People a do té doby se hodlám ještě vesele flákat v Písku, tedy přesněji do 29.6. kdy se odsaď na dobu neurčitou a možná i trvalou stěhuji zpět domů. Nechce se mi od sud, ale na druhou stranu Písek zas moc v lásce nemám. Je to krásně město a na výlet rozhodně doporučuji, ale žít tady?… to pro mě není.

     A teď k tomu hlavnímu proč tenhle článek píši a o čem je vlastně nadpis tohoto článku. Minulý týden jsem úspěšně absolvovala absolutoria a tak je ze mě konečně DiS. Inu k absolutorií jsem měla jít už před rokem, ale díky tomu, že absolventský film nebyl mou vinou dokončen, tak jsem na poslední chvíli nebyla připuštěna. Inu i když to nebyla moje vina, tak jsem to prostě odnesla. Takže jsem měla rok na předělání a dodělání filmu. Věřte mi, že to byl víc jak nelehký úkol, který mi vzal hodně času. Nakonec jsem dokonce sama musela dělat zvuk k filmu a dokonce i něco více hudby. Navíc jsem se rozhodla ještě předělat závěrečnou teoretickou práci. Plus, když počítám, že jsem pendlovala mezi třemi městy, tak jsem měla docela napilno, ale nebyla bych to já, aby mi stačila jedna škola. Ano dělala jsem dvě školy. Rok jsem studovala angličtinu. Následně jsem šla na „Cambridgské zkoušky“. Na výsledek si ještě počkám, ale když jsem dala angličtinu u absolutorií, tak proč bych jí nedala tam, když tam byla o dost lehčí. Ale to je jedno. Úspěšně jsem dokončila školu. Třikrát HURÁ, HURÁ, HURÁ.

Předávání Diplomů – Fotky 

     Máme tu závěr článku. Za tu dobu co jsem sem nepsala jsem zažila dost věcí. Krom toho jsem byla 23.6. na Prague City Festival a musím říct, že nejvíc jsme si s kámoškou užily Thirty Seconds To Mars. Pak jsme se úspěšně dopracovaly do zákulisí (backstage – Pro ty co tak rádi všude zbytečně cpou angličtinu). Bohužel krom odjíždějící kapely jsme chytly jen déšť. Ale o tom všem vám napíší později… možná…

Nejtěžší na životě je, si přiznat, že existuje i jiná skutečnost a pravda než ta naše.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: