Zapomenuta v Evropě II.

Je toho spousta co bych chtěla napsat, ale jak to ze sebe
nějak jednotně dostat. Nejlépe by my šlo to psát v bodech…

Trochu se přemůžu a začnu od začátku toho co jsem chtěla napsat.
Když poslouchám co říkají ostatní a co všechno mají… co píší o svém životě
a co mají rádi, tak mě mrzí, že mě neznají na tolik. Protože já třeba ty věci
mam taky ráda, ale kdybych jim to teď řekla, tak by si mysleli, že jsem na to
přešla až teď, ale přitom to není pravda. Já ti věci mam ráda odmalička. Je to
mé pravé já!!! Ale to je ta daň co se platí za uzavřenost a za nesplněné sny,
které se snažíte utopit. Já sama už ani nevím jaká sem a když se chci vrátit
k tomu jaká jsem byla, tak to nejde a ještě víc se do něčeho zamotám. Kdybych
byla znova malá a mohla změnit to co se dělo a jak jsem se změnilo do toho co
jsem, tak bych to změnila. Neřeknu jak přesně bych to změnila, ale změnila bych
to hodně. Nejde o to, že bych toho litovala jak jsem žila, ale jde o to, že
takhle se nedá žít dlouho…nedá se žít dobře.
Dá si říct, že někdy polemizuji nad tím jestli být bláznem a
nebo se zapojit do normálního žití. Obě varianty se mi nějak moc nelíbí, ale co
mam dělat. Poslední dobou se prostě nemám moc dobře a své nálady a přístup dost
měním…
Další věc co bych chtěla napsat… je že si připadám, že jsem
promarnila kus života co jsem žila. Snažila jsem se něco dát dohromady a místo
tohoto bezvýsledného tápaní a snažení, jsem měla začít na tom pracovat sama.
Začínám s tím až teď, ale přesto mě štve, že jsem mohla třeba začít už před
rokem, ale s tím teď už nic neudělám.
A vypadá to, že se blížím ke konci své myšlenky a to jsem vám
toho chtěla tolik říct… ale vlastně jsem to čekala, že mi zase dojdou slova a
zůstane to v mé mysli a já si na to budu vzpomínat jak na body, které nejsou do
sebe spojit, proto že by pak vzniklo akorát nesmyslné tlachání a to co bych
chtěla říct, by se tam neobjevilo.

V hlavě mam teď dostat
zmatek a moc věcí nevím a nemohu se rozhodnout, ale jednu věc vím. A to kdyby mi
někdo nabídl, abych mohla na měsíc někam jet, tak že bych neváhala. Nejde o to,
že bych chtěla někam utéct, ale musím si dát pauzu od toho co je kolem mě. Nejde
o to sedět a nic nedělat. Klidně mohu i pracovat, ale musí to být daleko od
všech. Ale to se mi teď nepovede. Ale snad po maturitě… to nejmíň na měsíc
odjedu někam do zahraničí a bude mi jedno, že se tam těžko domluvím… nejedu si
tam přece z někým pokecat. Ale to je až za dlouho a do té doby budu to muset
přežít… Nejde o to, že bych byla nějak na dně…spíš se cítím prázdná. Bylo mi už
hůř, ale ten smutek a ta bolest je lepší než tohle prázdno. Možná o není
prázdno, ale jen se neumím vyrovnat s tím, že jsem šťastná, a že se na něco
těším. Když jsem chvíli šťastná, tak je mi z toho blbě… Jako bych si to nemohla
dovolit a pak se všechno zbarví do té šedí a já začínám z toho být hodně
unavená. Vlastně ani nevím jak mi je, proto že se to ve mně mele jak to jen
de.

Příbuzný by
jsme neměli podporovat,
proto že tím si vytváříme
konkurenci.


Aiden – We Sleep Forever (Dead Silence
Soundtrack)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: