Nejdřív pomoc, a až teprve pak ublížit

Tak se vám zase hlásím. Mam teď chvilku čas a tak jsem se rozhodla něco napsat, proto že za pár dnů toho času moc nebude moje příspěvky co takhle píšu budou krátké. (když vůbec nějaké budou)

Tak přemýšlím co vám jsem napsat. Krom toho, že jsem se stále neodhodlala napsat co jsem tak zažila, když jsem byla pryč a ani dnes tak neučiním.

Práv jsem si dokončila seznam pomalých skladeb co mam v počítač. Někdy totiž mam náladu si něco takového pustit a tak abych to nehledala a nebo si nepouštěla stále něco dokola, tak jsem utvořila tohle. Problém je v tom, že moc těch skladeb nemám. Přesněji jich mam opravdu málo. S toho vyplívá, že neposlouchám nic pomalého J

Jinak v dnešním příspěvku nechci nic akčního rozebírat. Tohle bude ten první typ mích myšlenek a to jen takové nesmyslné keci…..

          Tak co dál. No chtěla bych napsat, že můj potkanem roste jako z vody. Je dvakrát tak větší než jsem si ho přinesla. Teď měří 15cm bez ocasu. Ten se mi nepodařilo změnit.

Samečkové mají být při klidnější… no snad se trochu zklidní, proto že je pěkně divoký a chvíli nepostojí. Mam nafocené nějaké jeho fotky a tak vám je sem pak dám. J

          Pak vám sem dam taky fotky mojí kočky. Zatím jen jedné, proto že ta starší se nechce nechat vyfotit.

Jinak by bylo milé vám říct jak jsem potkana pojmenovala J v PP má napsáno Iff, ale já na něj volám jinak. Krom spousty jmen a jiných oslovení se jmenuje Axel neboli také Alex. J

Musím říct, že už si na mě zvykl, a že mě pozná. Cizích lidí se trochu bojí. Ale jinak je úžasný. Když přijdu ke kleci a zavolám na něj tak hned vyběhne a chce ke mně. Někdy se velkou vervou dobývá ke mně, ven z klece.

Musím říct, že v jídle má opravdoví výběr a hlady jistě nezemře. Proto že táta mu vždy něco dá. (já samozřejmě taky)

Projížděla jsem pár blogů a mohu říct, že jsem narazila na pár zajímavých…

A navíc mě chytla mánie psát jim tam komentáře J se asi budou divit kolik jsem jich jim na blog napsala. J Chytla mě prost kecavá. (to není přesné, proto že spíš kravinová)

Chtěla jsem vám říct, že jsem četla všechny komentáře co jste mi napsali. Ale mam takovou divnou náladu a tak to co jsem vám chtěla odpovědět atd. Tak pak napíšu do těchto příspěvků rovnou, ale dnes to nebude.

Teď bych tu chtěla pronést jednu svojí myšlenku, ale nemam pro ní, tak dokonalí začátek. Proto se nezlobte.

Ale než se pustím do svým myšlenek, tak vám řeknu, že příště napíšu o Finském večeru.

Mam divnou náladu. Snad smutnou snad bolestnou. To nevím. Nedá se to říci slovy a ani to není k čemu přirovnat. Nechci teď s dost lidmi mluvit, ale jen s toho důvodu abych jim neřekla něco co nechci. Mam teď takovou nadávanou náladu.

Chtěla jsem říct, když to zkrátím, že nechci být taková jaká jsem. Ale teď už bych to neměnila. Jsem člověk, který by se dokázal změnit, kvůli někomu koho má opravdu rád. Spousta lidí tvrdí, že to je „špatné“…

…člověk si nestojí za sebou a měnit se kvůli někomu je hloupost atd. (slabost)

Podle mě to tak není. Dřív možná, ale za tu delší dobu jsem pochopila dost věcí. Podle mě není špatné se kvůli někomu změnit. Podle mě to chce větší vůli než se nezměnit. Když někoho máme opravdu rádi, tak se dokážeme změnit. A je to dobré. Když to děláme s toho správného důvodu… tak ne že by jsme ztratili sami sebe….

Právě naopak…najdeme v sobě kus dobra.

Já se nebojím změny… vím že bude asi bolet, ale když to za to bude stát, tak se bát nebudu.

Dále chci říct něco o jedné kapele. Nechtěla jsem je sem motat do toho příspěvku, ale nakonec musím.

My Chemical Romance mi před delší dobou moc pomohli. Měla jsem dost těžké období.

Ale naštěstí lehce zmizela a já nějak nechci vzpomínat na to období. Poslední dobou, ale mi MCR spíš ubližují. Vím že to zní divně. (jen chci říct, že to není jejich osobníma vztahy a nebo že bych se do nich dokonale zbláznila a všechno takového)

Poslední dobou jsem našla dost pěkných fotek, videí a zajímavostí o nich, ale zatím je sem prostě nemůžu dát. Možná, že se dneška přemůžu a dam jsem aspoň jednu fotku, proto že když vidím někde ty fotky atd… nevím je to divný pocit. Navíc jsem si všimla pár věcí… z kterých bych měla dřív radost, ale teď to spíš začíná být naopak.

No lepší to bude ukončit a možná ještě něco dnes dodám

A nakonec zase ně co moudrého:

Někdy je lepší mlčet, ale je dobré vědět, že můžeš mluvit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: