Kdo jsem já…ve skutečnosti…nikdo.

Tak co vám tak dneska říct. Krom toho, že jsem si uvědomila jednu věc. Tak mě jen napadají obrazy a obrazy obrazů.

Dalo by se říct, že se poslední dobou někdy cítím prázdná. Ano, tohle slovo dokonale vystihuje mé vnitřní já. Jsem prázdná. Bez chutí něco dělat. To co mě bavilo je dávno pryč. Hledat něco nového? Na to už nemám sil.

Ale to není poprvé co se tak cítím. Už jsem to zažila dřív, ale to pak zmizelo. Ale teď? Ne. Vrací se to moc často a začíná se s toho stávat soustavná plocha. Lépe to neumím popsat.

Teď ale konec téhle bezvýznamné debaty a zkusíme nadhodit něco lehce jiného.

Ale co? Jsem nějak bez nápadu.

No tak začneme takhle. Jsou prázdniny a já ani nic moc nechystám. Krom toho, že nějak vůbec nespím a to i když se mi chce, tak nejdu. Proto že ta druhá půlka se bojí toho, že by se už nemusela probudit. Dříve to bylo spíš naopak. Alte teď ne. Nejde to smát. Je tak těžké usnout. Když si lehnete a teď tak máte zůstat a spát…. Nemožné. Nemohu si jít lehnout, natož zůstat ležet a pokusit se usnout. Proto  nikdy usnu v obýváku nakřehle. Takhle totiž nebudu spát moc dlouho. Nanejvýš, tak půl hodinky.

Ale tohle vás stejně nezajímá že…..snad jen pár lidí co si to čtou, ale těch je málo.

Pro koho to vlastně píšu? …snad jen pro sebe…

Ale jedno věc vám sem musím napsat. Jestli z vás někdo četl knihu Mechanický Pomeranč (tahle část není ve filmu) ale já se cítím přesně jako Alex na konci knihy. Až mě to děsí. Čekala jsem spíš, že mě bude bližší jiná část (neříkám že mi ostatní části nejsou blízké) ale tahle poslední část. To je přesně můj pocit teď. Ale já nemohu udělat, přesně to co Alex….teoreticky by to šlo, ale prakticky vzniká problém. Ale kdybych to udělala, tak to nebude mít ten efekt, kterých bych potřebovala. Škoda je jen že to lidi kolem mě nechápu. Ale co…na to jsem si už zvykla.

Za poslední dva roky jsem dost posunula své názory. V něčem jsem se změnila, jako každý. Ale ve vnitř jsem to pořád já.

Jak teď přemýšlím, tak kolem sebe stavím zeď jako Pink ve filmu The Wall od Pink Floyd. (kdyby někdo náhodou nevěděl kdo je ten Pink, tak je to hlavní postava toho filmu, jak se tam stále objevuje a mimo jiné se tam celé oholí J )

Ale to už začínám být patetický.

No krom toho, že jsem nějak změnila styl svých myšlenek…jak na to koukám…Píšu je Celestě ji a snad jako „knihu“…no ale to nechme bejt.

Tak dále bych vám tu mohla napsat, že nemohu pořádně jíst. Ze všeho se mi dělá blbě a nic nemohu dojíst. Mam sice hlad, ale vezmu si pár soust a je mi blbě. Mě je teda blbě i když nejím, ale jídlem se to zhoršuje….ale to snad přejde J

              No 12.7. Je sraz z devítkou. Podívat se tam sice půjdu, ale moc dlouho, tam nezůstanu. Právě mi přišla sms, že kdo chce jíst, tak ať zítra do 18:00 přinese zlatíčko kuřecího, že Šeda je udělá…..(Šeda je spolužák z devítky) nic nosit nebude nenechám se otrávit….ale teď vážně. Když přinesu zlatíčko kuřecího, tak to jsou dvě opravdu velké porce a já nebudu živit někoho jiného. A ani jíst se mi tak nechce. Kdyby to bylo někde obědvané, tak jo. Ale když vím kdo vaří…. Tak se mi do toho nechce. A navíc stejně na ti za okamžik zapomenu.

              Čím ukončit tento článek. Co kdybych na závěr nenapsala žádné moudro??? Co by jste na to řekli? Ale pro tentokrát ho tam ještě dám.

Protože:

Nic se nezmění za noc.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: