The Doors a slibované zážitky aneb Věrka to je naše stěrka.

Tak se vám zase hlásí váš pokorný vypravěč. Nemam na nic náladu a místo po zubech bolí jak svině. Když vám řeknu, že plivu krev, tak si asi uvědomíte, že to nepřeháním. Ale o tomhle vám tu psát nebudu stačí že to zažívá.

Tak minule jsem článek ukončila tím co napíšu příště a tak vám tu hodím ty dva odstavce s tím čím sem slíbila:

Olympic lepší než Placebo? No Jasně

 

Tak jsem měli hodinu výtvary a já měla po rvačce z Věrou. Tereza se zeptala jestli nemá někdo CD Olympicu a já jsem hned odpověděla, že nemám. Co bych s nim taky dělala, když je neposlouchám. Denisa řekla, že CD od nich mají a jestli ho chce přepálit… Tereza řekla že si ho nejdřív poslech aby věděla jaké to CD je a pak že se uvidí. Doplnila to taky tím, že nenašla nikoho, kdo by měl jejich CD, i když jsou tak dobří. Nepatrně jsem se na ní otočila a zeptala jsem se jí jestli je poslouchá. (asi jsem se zeptala výsměšně, ale nebylo to schválně) Svojí otázku jsem opakovala. Ona na mě naštvaně vyjekla: „Rozhodně jsou lepší než ty tvoje Placebo“ /neměla jsem náladu se sní kvůli tomu hádat a hlavně po té příhodě z věrou se nebudu znova hádat, proto že jsem věděla, že bych po ní vyjela/ Tak jsem jí řekla: (tón hlasu jsem měla ty si ale blbá) Já jsem se ale jen ptala jestli je posloucháš a neříkala jsem nic o tom jací jsou. Mě zajímalo jestli to chceš pro sebe a nebo to někomu sháníš. A ona mi na to řekla: „No samozřejmě že pro sebe.“

Já jsem dodala: „Já proto nim nic nemá jen sem se ptala.“

Tereza byla dost naštvaná, tak jsem radši ukončila debatu, proto že někteří čekali, že jí jednu vrazím…

Napadaní naší Věrušky…

 

Tak naše Věra mi už přes půl roku dluží 69 Kč. Vím že to není moc, ale o to nejde. Já bych jí ty peníze klidně odpustila, ale ona nikdy neměla sebemenší snahu mi je vrátit a vysmívala se mi do dršky. A to mě snad pochopíte, že jsem to nemohla vydržet.

Ještě vám tu napíšu z čeho mi ty peníze dlužila. Byli to z kosmetiky Oriflame, kterou si u mě obědvala. /to chápete, že neodpustím, každému peníze, když si objedná něco levného/

Rozhovor:

Já: „Věro máš ty peníze?“

Věra: „Ne“ zase se mi smála do obličeje

Já: „A přineseš je zítra?“

Věra: „Ne“ samozřejmě že se tlumila

Já: „A kdy jako mi je hodláš přinést.“

Věra: „Až je budu mít.“

Já: „A to bude jako kdy?“

Věra: „No to nevím“ zvedla se a šla pro nějakou knížku.

Já jsem se otočila zpět k lavici a něco jsem o tom řekla Denise. Samozřejmě že jsem byla naštvané. Pak jsme se hned zvedla a šla si taky pro knížku co potřebuji na návrhy a debata z naší Věruškou pokračovala.

Já: „Věro a víš že mi ty peníze dlužíš přes půl roku?“

Věra: „No a.“

Já: „No že bylo by dobré je přinést.“

Teď vynechám zbytečnou část a přistoupím rovnou k výpadu.

Já: „Já ti snad jednu vrazím.“

Věra: „Nevrazíš.“ A tlumila se jako kráva. Je vidět, že mě nezná, proto že já jsem byla dřív velmi agresivní, ale časem na sobe zapravovala abych tak nevyjížděla za každou maličkost.

Já: „Ale vrazím.“

Věra: „Ale nevrazíš.“ Otočila se ke mně bokem.

Já se snažila udržet abych jí jednu nevrazila. Nebudu se přece před všema ztrapňovat. Ještě musím říct, že celou dobu jsem na ní mluvila klidně. Sice u stolu ž to lehce haprovala můj hlas, ale stále to vypadalo, že se k činu neodhodlám.

Já: „Ale já bych byla ráda kdyby si mi ty peníze vrátila…….atd“

Věra mě ignorovala a nevěřila, že ji jednu vrazím. Já už to nevydržela. Pěstí jsem ji nechtěla dát a tak jsem jí chytla ze zadu pod krkem (moc dobře totiž vím kde tam chytnou aby to dotyčného dost bolela a ani se kvůli tomu nemohl nadechnout) a druhou rukou jsem jí chtěla praštit. Věra byla z mého útoku dokonale vyvedená z míry, proto že ho nečekala a pořádně se ani nedokázala bránit. Jo měla jsem na vrh. Dál jsem však přestala utočit, proto že se ostatní dívali a já nehodlám ze sebe dělat agresivního člověka a navíc je dobře, když neví co od mě čekat.

Dál debata s Věrou pokračovala, tak že říkala že mi ty peníze nedá a že já je potřebují a ona že si nebudu vyskakovat….. pak řekla že mi je dá až je bude mít atd. Ale ona mi je stejně nedá. Ale já mam plán že si on ní postupně a nebo najednou nenápadně ty peníze půjčím a nic jí nevrátím.

K tomu článku bych chtěla dodat, že to co je daný jako rozhovor byla přesně takhle řečeno. Můžou tam být malé odchylky, ale to jen nepatrné.

—byla bych ráda kdyby jste mi k tomu napsali svůj názor—

Pak se vás tu chci zeptat co by jste říkali, kdybych své myšlenky psala jako je psaný Mechanický Pomeranč a to co říká či si myslí Alex.

Bylo by to jen myšlenky typu co se mi stalo jak se cítím. Zamyšlení nad věcmi mi bylo stále psáno stejně.  (dám sem pak kvůli tomu příspěvek zvlášť)

Tak dále vám řeknu, že jsem teď přibude zase nějaká má tvorba. Jak jste se už asi všimli už se tu pár věcí objevilo.

Pak vám musím říct že 29.5. odjíždím na Plenér (ze školou jedem malovat do přírody) cca na pět dní. Já tu však u přípěvků nastavím časy, tak aby se vám tu objevovali i když tu nebudu. Taky se tu objeví přes dobu mé nepřítomnosti nějaká má tvorba.

Dále vám řeknu. Možná se někdy divíte proč se najednou ve větě objeví slovo co tam vůbec nepasuje a nebo nějaký nesmysl. Důvody jsou dva a to:

1)      píšu velmi rychle a proto se přepisuji a jedna říká je rychlejší než druhá a píšu jak se mi to hodí.

2)      Další důvod že vše píšu v jednou programu a pak to teprve dávám na net. Je to kvůli tomu že internet na počítač musím složitě přendat. A když píšu delší články tak bych nestačila dát jiné věci na blog. Ale hlavně vždy píšu když mě něco napadá a to se většinou na net nedostanu, ale proč vám to píšu. Tenhle program hrozné rád si slova domýšlí a nebo mi je někdy rád přepisuje. A mě už to nebaví řešit

Tak teď bych chtěla dál pokračovat o tom co jeká kapela tak pro mě znamená. Dnes jsou na řade U2. Tuhle kapelu poslouchám už delší dobu a mam je moc ráda. Jak už jsem tu dříve psala, tak mají zajímavé fanoušky. Tohle zde už nebudu více rozepisovat, proto že ty co si pravidelně čtou mé myšlenky, tak si jistě něco matně pamatují a ty co jsou zde nový, tak vše najdou v sekci Moje myšlenky a pak v jejich pod kategorii.

K U2 mam v něčem jiný vztah než většiny kapel. Vždycky jsem k nim měla většinou kladný vztah. Mam je moc ráda a opravdu si myslím, že jsou velmi dobrý, ale nemam ráda lidi co říkají, že jsou nejlepší a žádna kapela se s nimi nedá srovnat a to kdyby byla lepší. U téhle kapely jsou nejhorší fanouškové v mém a mladším věku. A to jsem proto, že si myslí když poslouchají U2, tak jaký sou bystří, že poslouchají takhle dobou kapelu a pak tvrdí že je jediná. Jak vidíte, tak jsem se nakonec neubránila kritice fanoušků U2. 

Já mam sice k U2 lehkou úctu, proto že jsou fakt dobří, ale vše se nemá přehánět. A proto se neubráním poznámce že The Doors byli lepší.

Byli něco víc. Samozřejmě, že zde někteří z vás budou mít námitky a jistě se najdou lidi co je ani znát nebudou, ale když je znáte a nestraně se podíváte co dokázali, tak mi jistě dáte za pravdu že The Doors byli něco. A proto vám doporučím opravdu zajímavý životopis Jima Morrisona, který se jmenuje Nikdo To Tu Nepřežije. Kniha opravdu zajímavá a to co se v ní dozvíte je někdy velmi překvapivé. Navíc si uděláte obrázek o Jimovi a v něčem ho pochopíte. Že to byl zajímavý člověk se zvláštní povahou. Neříkám, že byl svatý to ne, ale něco v něm bylo a to ho dohnalo a pak zničilo.

Jim umřel ve 27 letech (neznámo jak) /i když jsou teorie ty tu probírat nebudu/ 27 let je opravdu dost nízký věk a na to co do té doby dokázal je úžasné.

Dále bych měla říct že knížka velmi dobře napsaná a do Čj dobře přeložená.

Jim Kortison, pro mě není opravdovým vzorem. Píšu to jsem, proto že mi to dost lidí co mě znají říká a navíc jsem měla období, kdy jsem skoro pokaždé co jsem se víc napila mluvila o něm a o této knize aby ostatní taky něco znali. Mohu říct většina z nich mě poslouchali a i je to zajímalo. Mohu říct, že jsem to vyprávěla velmi akčně J tak že se člověk pobavil J

Ale ty co se semnou baví přes net, tak jistě už postřehli, že někdy vykládám dokonalé kraviny a hlavně jim říkám úplně všeJ a i to co jsem měla ten den k snídani. Neříkám, že oni mi taky nevykládají vše….. ale on toho přece jsou tyhle hovadiny.

No tak dnešní článek už ukončím. Ne že bych neměla co psát, ale zase mě berou zuby desným způsobem.

A na konec něco moudrého /jako vždy/:

Nemysli na to co bude, ale mysli na to co je, proto že když na to co je nebudeš myslet, tak nebude nic dalšího.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: